Včasný záchyt onemocnění a vlídný a trpělivý přístup rodičů – to jsou dvě z hlavních „ingrediencí“, které jsou třeba pro léčbu sekundární enurézy. Jde o noční pomočování, jež se objevilo v době, kdy se dítě v noci již nepočurávalo. Jak k tomuto problému přistupovat? To se mimo jiné dočtete v následujícím rozhovoru s praktickou lékařkou pro děti a dorost MUDr. Marií Kmoníčkovou, která se problematikou sekundární enurézy dlouhodobě zabývá. Případné dotazy jí můžete položit v naší online poradně.

Jak často se ve své praxi setkáváte s dětmi ve školním věku, které trpí nočním pomočováním?

Dle dostupných údajů cca 20 až 25 % šestiletých dětí trápí problém s nočním pomočováním. S věkem postupně počet dětí v dané věkové kategorii klesá. Tyto údaje odpovídají i mé praktické zkušenosti.

Dá se říct, že v případě sekundární enurézy je nejdůležitější včasný záchyt onemocnění?

Jednoznačně. Čím dříve pediatr o tomto problému ví, tím dříve je možné přijmout potřebná opatření a dítěti tím pomoci.

Co může pro dítě trpící nočním pomočováním udělat dětský lékař a kdy je třeba nějaké další speciální vyšetření?

Praktický lékař pro děti a dorost provede s dítětem a rodinou rozbor základních údajů, tzv. anamnézu, může zhodnotit tzv. pitnou a mikční kartu, tedy přehled toho, kdy dítě během celého dne pije a čurá, pošle dítě na základní vyšetření moči, případně ultrazvukové vyšetření močového ústrojí. Poté dle výsledků doporučí dítěti režimová opatření, případně mu předepíše léky.

• Zeptejte se lékařky v naší online poradně

Je nějaká hranice, o níž by se v souvislosti s nočním pomočováním dítěte dalo říct – tady to ještě rodina zvládne sama, a tady už je třeba poradit se s lékařem?

Dle nejmodernějších odborných názorů není třeba řešit pomočení ve spánku – ať v noci, nebo například po obědě – do 5 let věku dítěte. Praktický lékař pro děti a dorost by se měl při pravidelné preventivní prohlídce dítěte v 5 letech věku zabývat i těmito případnými obtížemi.

Máte zkušenost s tím, že rodiče se třeba u svého dítěte za tento problém stydí, a proto řešení odkládají?

Jednoznačně. Mnohdy se rodiče domnívají, že jejich dítě je „jediné“ trpící těmito obtížemi. Pro některé je úlevou, když se v poradně setkávají s rodiči, kteří řeší stejný problém.

Jaké následky si může nést dítě, jehož rodiče závažnost problému nočního pomočování neřeší, respektive nevyhledají lékařskou pomoc?

Dítě si může do dalšího života nést výrazný sociální hendikep, stydí se před vrstevníky, odmítá se účastnit škol v přírodě, letních táborů atd., a dostává se tak do sociální izolace. Tento vnější tlak následně ještě může zhoršit projevy nočního pomočování.

Jakých chyb by se v přístupu k dítěti, které trápí noční pomočování, měli rodiče vyvarovat?

Dítě za vznik těchto obtíží nijak nemůže, není to jeho chyba. Je nutné ho plně podporovat, vyzdvihovat jeho úspěchy. Rozhodně nesmíme dítě za noční „nehodu“ jakkoliv trestat.

Problémy s nočním pomočováním dítěte mohou být vleklé a rodiče mohou propadat beznaději a únavě. Co byste jim doporučila, jak k problému přistupovat?

Řešení těchto obtíží bývá proces trvající několik měsíců, i let. Je samozřejmě nutné většinově důsledně dodržovat doporučená režimová opatření a případně podávat dítěti pravidelně léky. Na druhé straně doporučuji rodičům, aby se případnými „neúspěchy“ příliš netrápili, někdy je i trochu „hodili za hlavu“. Jsou mnohem vážnější zdravotní obtíže, které musí některé rodiny řešit.

(zuj)

Dva příběhy z ordinace MUDr. Marie Kmoníčkové

• Chlapec, dnes již čerstvě dospělý, byl sledován od 5,5 roku věku pro úporné noční pomočování, které se dostavovalo dlouhodobě s prakticky denní frekvencí. V úvodu se nedařilo důsledně dodržovat režimová opatření, poté mu byla nasazena kombinace léků, intervaly vyšetření byly střídavé. Po 12. roce věku chlapec vyspěl, začal sám důsledně dbát na dodržování režimových opatření, přechodně užíval léky a stav se rychle úplně upravil.
• V současnosti 8letá dívenka byla v naší ambulanci vyšetřena okolo 7. roku věku pro přetrvávající noční pomočování, cca 3–4× týdně. Režimová opatření již rodina znala a důsledně je dodržovala. Bylo provedeno základní vyšetření, poté byly nasazeny léky a stav se během tři čtvrtě roku upravil. Dívenka se v úvodu obávala jet na školu v přírodě, následně (samozřejmě po dohodě rodičů s třídní učitelkou) vše zvládla a nedošlo k jejímu vyřazení z kolektivu třídy. 

Čtěte dále

Netrestejte potomka za mokrou postýlku! Možná za to mohou geny

Potíže s nočním pomočováním dítěte řeší v mnoha rodinách. Ne vždy však v klidu a s pochopením. Než začnete příště zvedat hlas, zapřemýšlejte, zda se podobné nehody nestávaly kdysi i vám. Enuréza totiž může být dědičná.

Omezte solení – ubyde nočních návštěv toalety!

Jestliže se chcete pořádně a hlavně nerušeně vyspat, je dobré uklidit ze stolu slánku. Vědci totiž zjistili, že nadměrná konzumace soli zvyšuje frekvenci nočního vstávání s cílem vymočit se.

Pomočování dítěte jako varování – může za ním stát i sexuální zneužívání

Pomočování a další urologické obtíže nejsou u dětí nikterak vzácným problémem. Mnohdy je příčina nasnadě. V některých případech však mohou být urologické obtíže varovným projevem sexuálního zneužívání. Jak častý je tento děsivý problém a co dělat při podezření na sexuální zneužívání dítěte?

Noční počůrávání (dítěte) z pohledu rodiče

Noční pomočování není problém jenom dítěte, ačkoliv se na něj zaměřuje veškerá pozornost. Rodina funguje jako živý organismus a zdravotní komplikace jednoho z jejích členů se podepíšou i na všech ostatních. Kromě toho musí rodiče ustát tlak nejenom z rodiny a okolí, ale také tlak, který na sebe kladou sami.

Náhlý návrat pomočování – co za tím může být?

Zvládal už váš potomek bez potíží vyměšování ve dne i v noci a najednou převlékáte postel ob den? Zkuste se zamyslet nejen nad celkovým zdravotním stavem dítěte, ale zvažte i nároky na psychiku. Jisté nemoci nebo stres se mohou projevit právě tzv. sekundární enurézou.

Osm tipů, jak pomoci enuretikovi zvládnout „lyžák“

Péče o dítě trpící pomočováním nebývá vždy úplně snadná doma, natož v cizím prostředí. Dospělí často mívají tendence potomka raději nikam nepouštět. Jenže to je chyba. Téměř vždy lze najít způsob, jak výlety nebo třeba lyžařský kurz naplánovat tak, aby to dítě zvládlo i samo, bez rodičů.